Vše to jsou moje výtvory

Nikdy nenech své srdce spadnout úplně na dno .

Když ti bude nejhůř, Věř že jedině příroda bude vědět jak ti je

a věř že když budeš v jakékoliv situaci, jako jedniná podrží nejen tebe, 

ale i tvé  srdce..                                     

 Báseň

Parkurový jezdec

Vítej mezi námi,

mezi tvíma kamarády.

Koně tu má každý rád,

přidej se ! Jsi-li jejich kamarád.

Milovníci skoků,

přidejte do kroku !

Překážek je habaděj,

hlavně z koně nepadej.!

 

Šelma

Něco tu číhá, něco tu je

něco nás upřeně pozoruje.

Plíží se,

nedá se.

Srst se leskne,

sem tam ocáskem mrskne.

Ťapičky lehounce pokládá,

lov začíná, když slunce zapadá.

 

Kůň

Lehkým krokem vykračuje,

klusem potom pokračuje.

Jeho barva je čistě plavá

na dním orel křídly mává.

Kopyta dunící

píseň hrající.

Modré moře šumící

Vlny v dáli tlumící.

Klus změnil ve cval

Za svobodu by se pral.

Hříva mu vlaje

mě duše taje.

¨¨

Tygr

Pruhy splývají.

na kořist číhají,

oči zářící

jiskra svítící.

Ocasem kroutí

neviděn v houští.

Čeká na správnou chvíli

a doufá, že se nemýlí.

Že si správnou kořist vybral

a tak po chvíli rychlost nabral.

Jeho kořist prchá

On se ale nenechá.

Zrychlí a skočí

oba mizí z očí.  

Pes

Mladý pes, vyhozen z domu

neví co dál, neví ke komu.

Toulá se ulicí, a ještě dál ,

v noci by se ho každý bál.

On bez obojku a bez pána, o jídlo žebrá,

nikdo z lidí mu však ani kousíček nedá.

¨

Je mrazivý den a pes v koutě leží,

malá holka k němu najednou běží.

Pes už jen lehce kouká,

jak se holčička k němu souká.

¨

Konečně, to krásné teplo,

ale cítí víc, cítí ještě něco.

Lechtivý pocit uvnitř ho hřeje,

dítě se mu do ucha potichu směje.

To je přeci přátelství, to zvláštní mezi nimi.

Je to lék, který zaplaší všechny strašidelné stíny.

¨

Pes s novým kamarádem usíná

dítě ho při tom šťastně objímá.

Ráno je holčička dávno pryč

pes nadále leží, však nedýchá již.

Umřel, ale s vírou, kterou dříve ztratil,

dobrou stranu světa rázem spatřil.

 Vlk  

v jednom lese byla vlčí smečka,

ve které měli zvláštího vlčka.

Ten sněhobílou srst měl,

ale vypadat jako bráška chtěl.

Vlci se mu posmívali, 

když večer zvěř požírali.

Vždy se ten vlk stranil

ä v noci si s pláčem zavyl.

V úkrytu vlčiče vlčka uklidňuje,

sama strach má že ho lovec zabije.

Jeho srst nesplývá s okolím,

ani na kousku jen kousíčku malým.

Při posledním lovu se vlk znovu  ukrývá,

teď však svá očka smutně zavírá.

To trápení na něj ve chvíli dolehlo,

u srdce ho náhle zabolelo.

Ta bolest , ten vztek,

už se spouštěl vlčí brek.

Najednou slza padá,

jako ta perla drahá.

Už dost měl toho posmívání,

uteče ráno za svítání....

....Už svítá, ale vlček stále spí,

o čem asi těď sní ?

Zdá se mu sen překrásný,

že srst má jako ostatní.

Že ta srst bronzovou barvou září

a že při lovu se mu velmi daří.

V tom napadl bělostný sníh

a je slyšet hlasitých lovců smích.

Mezi stromi se řítí srna mladá

v tom výstřel a bronzový vlk k zemi padá.

Bělostný sních barvý se červení

a ukaruje padlému vlkovy znamení...

TO JE ZA TO, ŽE JSI PODCEŇOVAL PŘÍRODU

I TO BÍLÉ ZBARVENÍ BYLO Z NĚJAKÉHO DŮVODU !!

 Pegas 

Pegas, letící oblohou,

září jako kapka nad vodou.

Při svitu měsíce, oči mu jiskří,

né každý ho na nebi zbystří.

Najednou pocítil palčivý strach 

a s ním přišel i neznámý pach.

Po chvíli se oběvil rudý drak

a z jeho přího příchodu zčervenal každý mrak.

Z nozder se mu linula pára

po chvíli z oblohy ten pegas padá.

Bezvládné tělo leží na zemi,

z jeho ran ztékají červené prameny.

Bájná bytost k nebi vzhlíží,

další drak se k němu blíží.

On se snaží vstát ,

ale začíná se bát,

že už nikdy neuvidí ten krásný svět

a neochutná petře zbarvený květ.

V tom kdosi přišel z nenadání,

rudé draky rychle odhání,

ten kdosi září jako hvězda jasná,

ve větru tomu vlaje hříva překrásná.

Jak rychle se ten kdosi objevil,

tak rychle se před očima rázem stratil.

Kůň leží a těžce dýchá,

jeho krev se s rosou míchá.

Už nemůže dál,

tak oči přivírá,,

POMOZTE ANDĚLÉ, TA BYTOST UMÍRÁ !!

Omlouvám se za všechny pravopisné chyby, nejsem dokonalá.. :-D